Objekt E24

 - sklep bez lisovny parc. č. 659 Jiřiny Hromkové č. 387 z Prušánek

Stavba je výrazně mladší než všechny předchozí, poprvé doložené teprve roku 1856. Svatebním věnem jej tehdy obdržela Anna Zwedeliková, zanedlouho provdaná Kaňová. Sklep natrvalo nezakotvil v žádné rodině a postupně se v jeho držení vystřídali Kaňové, Maděryčové a nakonec Hromkové. Objekt je zástupcem velké skupiny sklepů bez lisovny, které se skládají pouze ze sklepa, spojeného s povrchem dlouhou chodbou zvanou šíja.

Historie

Vinařství má v Prušánkách velice starou tradici, kterou někteří badatelé kladou do souvislosti s templářským působením v Čejkovicích, centru nevelkého, ale bohatého panství, k němuž lokalita náležela. Spolehlivě jsou vinice doloženy ve století 15. a především 16., kdy dochází k velkému rozmachu vinařství. Vojenské akce 30leté války a obzvláště její poslední etapy, spojené se švédským vpádem na Moravu, však zapříčinily úpadek a zánik řady vinic. Lánová visitace roku 1671 sice zjistila v obci 540 měřic vinohradů, většina jich ovšem byla zpustošených a neplodných.

Obnova postupovala pomalu a nová vrchnost, řád Tovaryšstva Ježíšova, musel různými úlevami vybízet rolníky k zakládání vinic. Půda v trati Podkovny je na prvních šest let osvobozena od poplatků, dalších 15 let za plat 35 kr. z achtele a teprve poté má být placen zemní a vinný desátek v plné výši. Přesto trvalo osazení hory od roku 1644 až do 1725. Na konci 18. století byly v lokalitě následující viniční trati - hory, Horní a Dolní Nechory, Podkovny a Roztrhansko. Mimo ně byly jednotlivé vinice vysazované i v jiných, méně vhodných polohách - tratě Nové a Nové louky, kde hrozny hůře vyzrávaly a keře trpěly mrazy. Nové přerušení slibného rozvoje místního vinařství nastalo v polovině 19. století, kdy vinice napadl zhoubný révokaz, kterému padlo za obět množství keřů. Pozemkové archy dosvědčují, že mnoho vinic bylo zrušeno a na jejich místě vznikla pole. Obrat nastává až na počátku 20. století v souvislosti s šířením rezistentních podnoží a moderních metod pěstování vinohradů. V polovině 20. století bylo v lokalitě 52 ha vinic. Do I. bonitní třídy náležely tratě Čtvrtky a Hluchý žleb, II. třída náležela Nechorům a Podkovnám, ostatní vinice jsou charakterizovány jako málo příhodné. S ohledem na místní podmínky patří mezi vhodné odrůdy I. třídy Neuburgské, Veltlínské zelené, Sylvánské zelené, Frankovka a Chrupka. Pro trati II. třídy Portugal modrý, Svatovavřinecké a Müller-Thurgau.

Stavební vývoj

I když má vinohradnictví v Prušánkách velmi starou, více jak pětisetletou historii, podrobných zpráv o podobě vinohradnických staveb máme velmi málo. Nadzemní lisovny jsou poprvé doloženy na vojenské mapě z poloviny 18. století a opětovaně v katastrálních mapách z roku 1827 a 1880. Vedle nich však existuje i celá řada sklepů bez lisovny, které nejsou na mapách zachyceny. Výskyt obou typů v jednom areálu je ostatně pro lokalitu charakteristický.

Konstrukčním materiálem staveb je běžně dostupná hlína, dřevo místních stromů a režná sláma v nadzemních částech, pálené cihly a kámen v podzemí. Lisovny mají čtvercový až mírně obdélný, podélně orientovaný půdorys. Celý pro- stor je zahlouben do nevysokého břehu, který v zadní části dosahuje až po střechu. Ta je valbová, krokvového krovu s vikýřem na čelní straně. Krytina byla ještě v 70. letech 20. století došková. Ovšem vyskytují se i sedlové střechy s prkennými štíty, kryté pálenou i cementovou taškou.

Stěny lisovny jsou hliněné, natloukané do bednění, později i zděné z nepálených cihel. Stěny nemají okna, pouze větrací průduchy a jediným vstupním otvorem tak jsou dvoukřídlé dubové dveře. Celou jednu stěnu lisovny zabírá rozměrný vřetenový vinařský lis, naproti němu jsou uloženy nádoby a nářadí na okopávání vinice. Dveře v zadní stěně chrání vstup do nedlouhé chodby šíje, kterou se sestupuje do sklepa. Prostora je vykroužena ve sprašovém podloží. Klenba je vyzděná z kamene a cihel. Stálou teplotu ve sklepě zajišťují tři až čtyři metry hliněného nadloží.

Druhým rozšířeným typem vinohradnických staveb jsou sklepy bez lisovny. Souvislosti jejich vzniku jsou různé, může se jednat o velice staré stavby, u nichž se samostatná lisovna dosud nevyvinula (petrovské Plže). Stejně tak se může jednat o velice mladé objekty, postavené na konci 19. století v souvislosti se vzrůstem počtu drobných vinařů, pracujících pouze pro vlastní potřebu. Z celé stavby nad zem vystupuje pouze štítová zeď, s těžkými dubovými dveřmi a jedním či dvěma větracími otvory. Stavební řešení vstupu je různé, od pouhého ostění dveří s neširokou zídkou chránící svah před sesutím, až po esteticky ztvárněné průčelí s profilovanou stříškou, oblouky nad vstupem a větracími otvory a barevnou omítkou.