Objekt B9

– Chalupa čp. 58 z Vyškovce (místní část Na grůni)

Charakteristika

- stavení představuje obydlí drobného rolníka, hospodařícího na necelém 1 ha luk a dočasných polí. Rodina se musela živit nádenickou prací za mzdu a naturálie. V létě odcházela na žně a do řepy, v zimě pracovala v lese.

- dům byl postaven na konci 19. století jako existenční provizorium velice chudé rodiny. Za dobu svého trvání neprošel nijak podstatnou proměnou a po necelém století existence přestal být trvale obýván. - dispozice domu je dvouprostorová, složená ze vzájemně propojené jizby a síně – pitvoru, v níž byl mimo jiné ustájen i dobytek. Stavba má všechny rysy karpatské stavební kultury, včetně jednoduché dispozice a starobylého topeniště.

Historie usedlosti

Místo, okolnosti vzniku a způsob života obyvatel domu č. 58 v sobě soustřeďují celou řadu znaků existenčního provizoria. Dům se nachází v okrajové části katastru Vyškovce, na úbočí kopce zvaného Grůň. Zdejší pozemky nebyly osídleny a sloužily jako louky a pastviny starohrozenkovským hospodářům. V této podobě jsou zakresleny na katastrální mapě z roku 1827 i 1880. Osamocený seník na horské louce tak mohl být přímým předchůdcem pozdějšího domu, situovaného uprostřed nevelkých pozemků - luk, pastvin a dočasných polí.

Písemné prameny a katastrální mapy umožňují zařadit dobu vzniku domu č. 58 mezi roky 1881 a 1885. Prvním doloženým majitelem je Ondřej Šprtel, který dům roku 1889 prodal manželům Janu a Anně Chovancovým. Rodina od samého počátku zápasila s nepříznivými ekonomickými podmínkami, které neumožňovaly společný život manželů. Anna, dosud ještě ve službě, porodila své tři děti (Jiří, Kateřina a Anna) aniž by jim dala jméno jejich otce. Pokřtěny byly v různých okolních farnostech a po celý život se podepisovaly jejím dívčím jménem - Holáskovi.

Život rodiny trvale balancoval na hranicí existenčního minima, na jehož zajištění se museli podílet všichni její členové. Při sčítání lidu roku 1910 se uvádí, že majitel Jiří Holásek se živí jako rolník a vedle toho i jako dřevař. Matka a sestry pracují při domě jako nádenice. Dobytek je v domě zastoupen dvěma jalovicemi a několika slepicemi. Za takového stavu hospodaření, měly veliký význam doplňkové způsoby obživy, jako byla sezonní práce v lese a výpomoc při žních. Kopaničáři za ní pravidelně odcházeli ze svých domovů do vzdáleného Rakouska a Uher.

Existence domu se uzavírá necelé století po jeho vzniku. Posledními obyvateli byl Vavřín Hodulík a jeho manželka Kateřina, dcera Anny Holáskové. Po smrti Vavřína Hodulíka (+1963) zůstal dům trvale neobýván a posléze byl vykoupen a převezen do areálu MVJVM.

Stavební vývoj

Usedlost č. 58 je tvořena jedinou stavbou, kterou představuje dvouprostorový dům, složený z chlévní síně - pitvoru - a jizby. Hospodářské provizorium usedlosti dává vyniknout archaické formě stavební dispozice domu i organizace bydlení uvnitř. Ty se o mnoho neliší od kopaničářských obydlí zakládaných před dvěma a půl stoletími. Podobně jako u nich se pod jednou střechou musely vtěsnat veškeré hospodářské, skladovací a obytné funkce.

Postupné vrstvení jednotlivých částí domu je velmi dobře patrné v jeho roubené konstrukci. Zatímco jizba je tvořena jednolitým dřevěným srubem, jehož nároží spojují tesařské zámky, síň je zřejmě připojena dodatečně. Její zadní stěna není roubená, ale se srubem je spojena pouze pomocí začepování do několika svislých sloupků. Starší stavbou tak mohl být prostý seník nebo jednoprostorový srub, který se teprve dodatečně rozšířil o síň. Ještě později byla prodloužena střecha nad vchodem a doplněny boční stěny, čímž vznikl krytý podsíněk (v MVJVM nerealizovaný). Hospodářství doplňovala nevelká zahrádka před okny, chráněná pleteným plotem. Její výpěstky - zelí, mrkev, petržel, bob, hrách a některé bylinky - doplňovaly skromné zásoby potravin.

Hlavní obytnou místností domu je nepříliš velká jizba, v jejímž prostoru dominuje rohové topeniště, zabírající téměř celou levou část místnosti. Skládá se z chlebové pece, s ústím otočeným do místnosti. Před ním se na kamenném soklu nachází otevřené ohniště. Novější způsob vytápění a přípravy pokrmů představují zděný sporák s litinovou plotnou a troubou na pečení, přistavěný k boku pece. Odvod dýmu ze sporáku i otevřeného ohniště zajišťuje rozměrný dymník - sopůch -vyvedený ovšem pouze na půdu. Zde ho překrývá plochý kamen - piecka - z pod něhož se dým volně rozptyluje do podstřeší. Veškeré hospodářské zázemí domu představuje prostor vstupní síně - pitvoru. V zadním rohu byl ustájen dobytek, zastoupený dvěma jalovicemi. Zbytek prostoru byl využíván pro skladování nářadí - kosy, vidle, hrábě, motyky, pily, palice, klíny, škrabky atd. Své místo zde měla truhla na zásoby obilí - súsek - a ruční mlýnek – žernov -na jeho mletí. Nechyběly hrnce na mléko, tvaroh, starý sýr a také bečka na zelí.